Předem se přiznám k jedné věci, když mi bylo asi 12 let
a šla jsem poprvé na Lysou horu, sekla jsem se nejspíše v půlce a odmítla
nahoru vyjít.
Tento příběh je tedy o tom, kterak puberťák vyrostl ještě do
většího puberťáka a onu Horu zdolal během.
9,7 km trasa při získané nadmořské výšce 989m. A můj první
horský běh, zvlášť do takového kopce.
Nebudu vás napínat až taková hrůza to nebyla.
Bylo to celkem stále do kopce, co se dá čekat při běhu do
vrchu.
Nejjednodušší bylo, udělat s tělem hned zpočátku
domluvu, chvíli poběžím, chvíli půjdu a budeme spokojení.
Počasí bylo absolutně dokonalé, ráno napršelo, ale při běhu
už nepršelo a bylo příjemně zataženo, hezky chladně.
Bohužel kolem 7 km mě začaly chytat křeče do lýtka, tak jsem
musela trošku protahovat, čímž jsem ztrácela čas, ale přiznám se, bylo mi to
jedno, neboť jsem na čas a „závodně“ neběžela, chtěla jsem si opět užít
příjemný výlet a krásnou přírodu. A hlavně ten skvělý výhled.
Závod byl dobře zorganizovaný, po překonání druhé sjezdovky,
a vytouženého cíle, jsme dostali vynikající ovoce a nějaké to sladké pečivo.
Pak jsme vyrazili, už rychlejším během, dolů. Lukáš vybral
příjemnou trasu pro seběh, ale to už jsem na nějaké měření času nepomyslela,
tudíž ho nemám zaznamenaný. Dole kofola, kofola a zase kofola. Super pozávodní
pití, řekla bych :-D
Nemám nějaký detailní popis trasy, vše můžete vidět na mapě,
celou dobu běhu jsem s cítila příjemně a i když to bolelo, tak se to dalo
v pohodě vydržet.
seš dobrá, že tolik běháš :)
OdpovědětVymazat